Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ukázky z tvorby

 

 

TÍSEŇ 

 

Tíseň

podobna je vínu

Dozrálá trpkost

na stráni

v křivém dřevě

s jižní pamětí

Do louže sahám

pro krev na leknínu

Do vany s vodou

od dětí

(Ze sbírky Dvář)

  

NEGATIV

  

Na zasněžené koruně stromu

sedí kos

Na bílé studené ploše

teplý černý bod

A zpívá

dlouze smutně zpívá o jaru

A každému

kdo ho slyší zůstane

na černém pozadí vzpomínek

bílá tečka naděje

(Ze sbírky Dvář)

 

DESET DNÍ PO PŮLNOCI

 

Pod korouhví trav

s meči stínů za pasem

lesy útočí

Jsme uvnitř zarostlí

až běda

Zbav už mne brouků

chrastících za noci v kapradí

zářivý puku měsíce 

chci vidět jasněji

abych dnes vychytal

všechna tvá střelená

rána     

(Ze sbírky Zrakovina) 

 

NEBEZPEČNÉ  JARO 

V korunách stromů

loňské včely sní

o novém medu

z květů tajemných

Obrovský roj mi z jara

v hlavě visí

s královnou

a dělnicemi

Z úřadů kráčí domů ženy

a každá z nich

by chtěla navždy

ztratit svůj jed

i za cenu sebevraždy

 

(Ze sbírky Zrakovina)

 

SNÍH 

Napadl sníh
a my se ptáme:
Proč tak tiše, čistě
také nepadáme ?
 
(Ze sbírky Zrakovina)

 

NOC TANČÍ SAMA

 

Co jsem viděl ?

Obezděné ticho  

rudé nehty svic

a poškrábanou tmu

Žulu s letopočty

a sepnuté paže cypřišů

Nedopočítané počty

a v rohu

čerstvou tlamu

mlsně se usmívat

přes zeď

do ulice

 

(Ze sbírky Ve spárech holubice)

 

NA HRUŠKÁCH

Pár slov zbylo na konci věty

jako pár hrušek

na vrcholku stromu

Pár slov na která už nedosáhnu

která těžce žlutá a přezrálá

spadnou zpátky

do mých pootevřených myšlenek

 

Tak často si zůstáváme dlužni

ta nejvyšší slova

 

(Ze sbírky Ve spárech holubice)

 

 

NÁVŠTĚVA POLIKLINIKY

S EMOU CVRČKOVOU

 

Nemoc

emoce

Ne moc

Emo C.

 

(Ze sbírky Pontifikát empatie)

 

 

 

MÁ DRAHÁ
 
Jste jako víno
má drahá
když kořeny svými
saháte do hlubin
dotýkajíc se mé viny
Jste jako víno
má drahá
co dlouho zraje
až chytne příchuť jeřabin
Má drahá
k večeru už
bez přetvářky nahá
Jste nejdražší
z mých
pozdních sběrů

 

(Ze sbírky Pontifikát empatie) 

 

  

DRACI

Když dávno pryč je kvítí
a za vesnicí žloutne zem
tu někdo s nití
jiný s provazem
jdeme pouštět svého draka
Jak strniště nám stoupá do tváří
jsme zase nebes rybáři
a nečekejte proto prosím na krásu
V tom větru dní
my od hlavy až k ocasu
jsme těm drakům
čím dál více podobní
 

(Ze sbírky Pontifikát empatie)

 

VLČÍ MÁG

Pole máků                                                                                    zvlčil bych z tebe                                                                     Karkulko                                                                                        kdybys dokázala donést                                                      bábovku, víno a svůj strach                                                         lesem každodennosti                                                                     až na můj práh                                                                            Máš někdy příliš velké oči                                                            než abys mne viděla                                                                          Já slibuji                                                                                         že přestanu už polykat                                                                    ty přetěžké balvany osudu                                                             Vytáhni mě ze studny                                                                 mých zkamenělých snů                                                            dokud je myslivec čas daleko                                                         Žízním

 

(Ze sbírky Pontifikát empatie)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.

(Noemi, 8. 12. 2015 13:04)

Milujem ten pocit, keď sa báseň trafí tak, aby rozochvela malý bod vnútri. Dávno sa mi to nestalo, až tu. NÁDHERNÉ.

verše

(Petr, 6. 5. 2012 11:43)

Souhlasím s Danem. Díky!

poezie

(Dan, 31. 3. 2012 1:48)

Díky za verše